Do třetice všeho dobrého i zlého

Psalo se úterý desátého března a celé gymnázium tančilo již od počátku výuky do rytmu nadcházejícího maturitního plesu. Nejvíce jsme tanec prožívali samozřejmě my, maturanti; v aule pilně nacvičoval čtvrtý ročník, který dolaďoval poslední detaily svého předtančení, zatímco v kmenové třídě V8 probíhala frustrující názorová výměna o tom, kdo nás oktavány v nepřítomnosti naší třídní paní profesorky ošerpuje. Veškerá tíha měsíců příprav na nás dopadala v plné míře, ale i přesto jsme ke středečnímu večeru vzhlíželi s nadějí v očích.

Náš sen se ovšem rozplynul rychleji, než si kdokoliv stačil uvědomit, co se vlastně děje. Ples byl zrušen a veškeré nadšení jsme ve zbytku dopoledne utopili v moři slz.

Nicméně, zde náš příběh neskončil. Díky týmovému duchu celého ročníku jsme mohli začít stavět vor, který nás přes moře dostal zpátky na břeh, a školu jsme opouštěli se slovy, že ples se ještě uskuteční. Na naše slova došlo pátého září, kdy se na zámku Berchtold odehrála zahradní slavnost, která naše studium na Gymnáziu Říčany konečně řádně ukončila.

Ani nejsem schopná spočítat, kolikrát jsem v souvislosti s naším zářijovým plesem slyšela slovo „netradiční“. Je zcela opodstatněné, protože akce byla alternativní snad v každém ohledu – ať už se jedná o datum konání, program, dresscode či místo. Je ale třeba konstatovat, že plesové kouzlo se v zahradách Berchtoldu neztratilo. A ona odlehčená forma plesu byla vlastně nakonec to, co udělalo sobotní večer tak unikátním zážitkem. Sešli jsme se s úsměvy na tváři a po celou dobu jsme si je i udrželi. Při šerpování se nebrečelo, nám dívkám nedělaly problém vysoké podpatky a spodničky, plachtění bylo snad ještě o to divočejší (tři přípitkové skleničky jej nepřežily) a dlouhý taneční blok, kterým akce končila, byl plný zábavy, zpěvu a zejména také kreativních pohybů na kamenném parketu, které byly často motivovány kapkou tekuté kuráže jménem alkohol.

Možná je to ironicky tím, v jak těžké a nejisté situaci se nyní svět nachází, že naše uplynulá zahradní slavnost vyčnívá jako opravdu velký úspěch a krásné zakončení našeho gymnaziálního života. Stojí za ní totiž příběh postavený na slzách a frustraci; příběh bezmála šedesáti maturantů, kterým vyšší moc vzala spoustu toho, na co se těšili roky. Bojovali ale i přesto dále a nakonec dali všem najevo, že naděje umírá jako poslední.

Natalie Drahomíra Najdenová, abiturientka V8